Výkladní skříň melodického deathmetalu severského střihu, plná položek jako DARK TRANQUILLITY, IN FLAMES či AT THE GATES, je již od dob počátků své existence natolik lákavou a nepřehlédnutelnou studnicí metalové inspirace, že se prakticky neustále stává biblí nastupujících generací praktických krotitelů smrtícího kovu. Ono se ani není co divit, vždyť typické rysy stylu, tedy důrazná melodika a k ní v protipólu i ten možná nejdrsnějším způsob, jak provozovat něco tak křehkého, jako je hudba samotná, už jen z podstaty věci musí podněcovat autorskou fantazii velmi výrazným způsobem.

Po stále ještě čerstvé reakci na tohle konstatování v tuzemských luzích a hájích (z logiky věci) není třeba nijak složitě pátrat, neboť se na svém debutním albu „(In)humanity“ z října loňského roku představuje sama, patřičně sebevědomá a bez uzardění v tváři. Jinak bych to ostatně ani u následníků göteborgské melodiky nečekal. Výhodou varnsdorfských SECRET OF DARKNESS však je, že k takovému postoji mají plné právo. Album, které lišácky váhá nad tím, zda se jmenovat „Lidskost“ nebo „Nelidskost“, má totiž všechny atributy důstojného uchopení matérie, jež má své největší evoluční okamžiky dávno za sebou, a nabízí proto prostor jen pro ty, kdo i v takovém případě mají co říci.

A že SECRET OF DARKNESS mají, o tom není sporu, troufám si tvrdit. Od úvodního intra „The World (Origin)“, uhrančivě předkreslujícího následující události, až po závěrečný bonus „Katharsis“ jsou ve svém zasněženém death metalu pevní jako skála a neustoupí ani o krok, snad s výjimkou četných okamžiků, kdy jim v důsledku melancholicky přítulné melodie přímo uprostřed dlaně přistane pomyslná sněhová vločka a oni na okamžik zaváhají, zda ji rozpustit okamžitým sevřením ruky v pěst či ne. A to je přesně ten atribut, podle kterého by měl posluchač rozpoznat kvality melodického deathmetalového tělesa. Profrčí-li kolem vás rychlostí horského orkánu, po němž nezbude nic než katastrofa v lesním porostu a jakýsi neurčitý dojem, že „to bylo skutečně velké“, pak zřejmě mnoho šikovnosti nepobral. Ale začnou-li vám mozkové závity po tomtéž orkánu před očima vykreslovat scény podobné té se sněhovou vločkou, kterou jsem před chvílí popisoval, je nad slunce jasné, že tady jde o mnoho více.

Povedenou stránku věci jen dokreslují sice nijak převratné, ovšem o to decentnější anglické texty, beroucí si na paškál tradiční metalové téma - špatnosti tohoto světa, temnotu a s tím spojené nejrůznější úvahy, a stranou pozitivního obrázku o „(In)humanity“ nezůstává ani grafické zpracování alba a jeho bookletu, přesně doplňující vizi o tom, kdo to vlastně jsou, ti SECRET OF DARKNESS. Z mého pohledu je to myslím už naprosto jasné: jedno z nejpříjemnějších domácích překvapení roku 2011.